Logo Akademie věd
Domů > Příběh > O vědkyních

O vědkyních

Zdeňka Rábová

1936 – 2006

Docentka a pedagožka Zdeňka Rábová se narodila v jihomoravských Ivančicích, kde, navzdory překážkám, které představoval komunistický režim, v roce 1955 odmaturovala na Gymnáziu Jana Blahoslava. Nadaná studentka dále pokračovala ve studiu na Stavební fakultě Vysokého učení technického v Brně, kterou úspěšně dokončila v roce 1960. O tři roky později však Zdeňku zaujal nově vznikající obor, jemuž nakonec zasvětila celou odbornou kariéru, a jehož podoba u nás se významnou měrou utvářela právě díky jejímu nadšení a talentu.

IT - výpočetní technika

1965

Od roku 1965 působila na katedře počítačů Fakulty elektrotechniky VUT v Brně. Zde se jí podařilo vybudovat moderní laboratoř s počítačem MSP-2A. Podílela se na vytvoření a vývoji samostatného počítačového oboru u nás a na tvorbě všech studijních plánů a programů z oblasti softwaru. Výzkumnou činnost zaměřila na simulační jazyky a jejich překladače. Tým pod jejím vedením vyvinul mj. první východoevropský překladač jazyka Algol 60 a první texty o jazyku Pascal. Na její památku se nejlepším studentům Fakulty informačních technologií VUT každoročně uděluje Cena Zdeny Rábové.

Helena Rašková

1913 – 2010

Helena Rašková, kosmopolitní osobnost, se narodila v Curychu, dětství a mládí prožila ve Dvoře Králové. Vystudovala lékařskou fakultu na Univerzitě Karlově. V roce 1945, po skončení druhé světové války, se s manželem, epidemiologem, podílela na likvidaci epidemie skvrnitého tyfu v koncentračním táboře v Terezíně. Po vstupu sovětských vojsk v roce 1968 byla její kariéra přerušena podruhé. Odešla na venkov, kde se věnovala veterinární praxi a léčbě chorob hromadně ustájených telat. Díky tomu se Helena nesmazatelně zapsala do oblasti české vědy.

Farmakologie

1937

Kariéru začala u farmaceutické firmy Fragner. Byla první ředitelkou Farmakologického ústavu Fakulty dětského lékařství UK, stála za vznikem Farmakologického ústavu Československé Akademie věd a Československé farmakologické společnosti. Spoluiniciovala vznik Světové unie farmakologických společností, díky ní se 2. světový farmakologický kongres v roce 1963 konal v Praze. Podařilo se jí propojit výzkum s výukou na univerzitách, je autorkou více než 300 farmakologických a toxikologických publikací a učebnic a je právem považována za zakladatelku československé farmakologické školy.

Albína Dratvová

1891 – 1962

Filozofka a pedagožka Albína Dratvová, pocházela z rodiny soukromého úředníka. Společně s historičkou Miladou Paulovou studovala Paedagoglum, maturovala na Akademickém gymnáziu. Filozofii, matematiku a logiku vystudovala na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1918 byla promována doktorkou filozofie. Poté nastoupila jako pedagožka na lyceum, později přešla na první dívčí gymnázium ve střední Evropě – Městské dívčí reálné gymnázium Minerva. Od třicátých let si budovala profesní akademickou kariéru v oboru filozofie přírodních věd.

Filosofie přírodních věd

1932

Stěžejním vědeckým i popularizačním zájmem Albíny byla filozofie přírodních věd. Spisem Problém kausality ve fysice a přednáškou Předmět a úkoly filosofie přírodních věd se habilitovala jako první žena na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Působila také v pedagogickém oddělení na Ministerstvu školství a národní osvěty. Publikovala nespočet odborných studií, učebnic, skript i článků, vystupovala v rozhlase a řada jejích přednášek vyšla tiskem. Zabývala se také genderovou problematikou, zejména postavením žen a obtížným slaďováním rodinného života s profesní kariérou.

Milada Paulová

1891 – 1970

Historička Milada Paulová se narodila do rodiny ředitele cukrovaru. Navštěvovala ústav pro vzdělávání učitelek, zde se spřátelila s filozofkou Albínou Dratvovou. Odmaturovala na Akademickém gymnáziu a složila přijímací zkoušky na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde studovala historii a zeměpis. Patřila k nejtalentovanějším studentkám. V meziválečném období pracovala v Univerzitní knihovně a jako asistentka na univerzitě, a připravovala se na další akademickou dráhu v oboru byzantologie, ve kterém se stala českou průkopnicí.

Byzantologie

1927

Milada se zabývala dějinami slovanských národů. V roce 1925 získala jako první žena u nás titul docentka. Jejím oborem byly dějiny východní Evropy a Balkánského poloostrova. Po návratu z mnoha studijních pobytů pracovala v redakční radě časopisu Byzantinoslavica a ohlas měla také její rozsáhlá publikační a překladatelská činnost. Díky ní československá byzantologie získala mezinárodní uznání. Za své zásluhy byla jmenována čestnou viceprezidentkou Mezinárodní asociace byzantských studií. Až v roce 1945 se stala jako první česká žena profesorkou – dějin slovanských národů a byzantologie.

Ludmila Eckertová

1924 – 2009

Fyzička Ludmila Eckertová pocházela z pražské katolické rodiny. Navštěvovala klášterní školu u sv. Voršily v Praze. Odmaturovala v roce 1943, a ihned nastoupila do letecké továrny Junkers. Po skončení války se přihlásila na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Univerzitní studia dokončila v roce 1948 s titulem PhAMr. Od roku 1945 působila na Matematicko-fyzikální fakultě UK jako odborná asistentka. Profesorkou byla jmenována až v roce 1990. Ludmila na Matematicko-fyzikální fakultě UK založila obor, kterému se poté věnovala ve své profesní dráze.

Fyzika tenkých vrstev a povrchů

1954

Významně přispěla k rozvoji fyziky tenkých vrstev a povrchů a v tomto oboru dosáhla mezinárodního uznání; významná je její pedagogická i publikační činnost, zejména monografie Fyzika tenkých vrstev, která vyšla v USA i v Japonsku. Je považována za zakladatelku tohoto oboru na MFF UK, kde se jí podařilo s kolegy vybudovat jednu z největších kateder – Katedru fyziky povrchů a plazmatu. V roce 1963 byla jmenována docentkou, její profesorské řízení bylo zastaveno těsně po sovětské okupaci a profesorského titulu se dočkala až po revoluci v roce 1990.

Julie Moschelesová

1892 – 1956

Průkopnice mezi ženami-vědkyněmi. Její matka byla slepá, a tak svěřila výchovu Julie švagrovi, malíři a esperantistovi. S nimi procestovala v dětství Julie celou Evropu a Afriku. Přihlásila na Filozofickou fakultu pražské německé univerzity, kde v roce 1916 získala doktorát. Poté zde pracovala jako nehonorovaná asistentka. Tu po čtyřech letech opustila a přešla na Přírodovědeckou fakultu české univerzity, kde roku 1934 dosáhla docentury. Po okupaci nacistickým byla nucena opustit nejprve univerzitu, později i vlast. Díky oboru geografie dosáhla mezinárodního věhlasu.

Geografie

1932

Na univerzitě se Julie zaměřila hlavně na studium geografie a geologie, ale také meteorologie. Od roku 1932 pravidelně přednášela, zabývala se fyzickou geografií a antropogeografií. V roce 1934 dosáhla jako druhá žena u nás docentury. Byla známá především v zahraničí. Publikovala v zahraničních časopisech, její studie a monografie vyšly po celé Evropě i v USA, přednášela mj. na univerzitě v Cambridge. Byla členkou řady domácích i zahraničních vědeckých spolků a čestnou členkou londýnské Sociological Society. Získala prestižní francouzskou vědeckou cenu Gaudy.

Adéla Kochanovská

1907 – 1985

„Česká madam Curie“ jaderná fyzička Adéla Kochanovská se narodila v Slezské Ostravě. Adélu nejvíce bavila matematika – počítání příkladů, její logická výstavba a samostatné řešení obtížných úkolů. V dětství byla často nemocná, a proto se vzdělávala doma. Po maturitě pokračovala ve studiu matematiky a fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během vysokoškolských studií ji nejvíce ovlivnily přednášky Václava Dolejška o nově vznikajícím oboru rentgenologie, na jehož dalším rozvoji u nás měla nesmazatelný podíl.

Rentgenografie

1935

Po absolvování univerzity nastoupila až koncem roku 1935 do týmu profesora Dolejška v nově zřízeném pracovišti Fyzikální výzkum Škodových závodů. Zabývala se rentgenovou strukturní analýzou, je považována za zakladatelku tohoto oboru u nás; jako jedna z prvních měřila mechanické napětí pomocí RTG záření. V roce 1943 vydala první souhrnnou publikaci Zkoušení jemné struktury materiálu röntgenovými paprsky. Byla první profesorkou experimentální fyziky, pro potřeby výuky sepsala skripta Radiokrystalografie. Za významný přínos k rozvoji rentgenografie dostala Státní cenu.

Milena Hübschmannová

1933 – 2005

Významná česká indoložka Milena Hübschmannová se narodila v Praze. Milena studovala anglické gymnázium Howarda Fasta. Od dětství ji zajímala Indie a indická kultura. Po maturitě v roce 1951 se přihlásila ke studiu indických jazyků (hindštiny, urdštiny a bengálštiny) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na dobrovolně povinné studentské pracovní brigádě v Ostravě blíže poznala řeč nápadně podobnou těm, které studovala. Svému objevu poté zasvětila celou svoji vědeckou kariéru a stala se jeho průkopnicí.

Romistika

1953

K romistice přivedla Milenu náhoda. Romové, jejich jazyk a kultura jí připomněli kulturu a jazyk, který studovala na vysoké škole – bohužel cesta do vzdálené Indie nebyla v 50. letech minulého století uskutečnitelná. O to více se začala zajímat o romštinu. Navštěvovala romské rodiny, žila v romských osadách na Slovensku, řeč se učila poslechem pohádek, písní, vyprávění. Je spoluautorkou romsko-českého slovníku a mnoha dalších knih. Romistika byla později ustanovena jako univerzitní obor. Za své celoživotní úsilí byla oceněna řadou cen, mj. prezidentskou medailí Za zásluhy.

Jiřina Čížková

1908 – 1994

Lékařka a první profesorka v oboru pediatrie Jiřina Čížková pocházela z lékařské rodiny. Chtěla se věnovat léčbě nemocných dětí. Po maturitě na pražském reálném gymnáziu se přihlásila ke studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Po promoci započala v roce 1932 lékařskou praxi jako sekundářka České dětské nemocnice. Spoluzaložila poradnu pro děti a v roce 1935 uspořádala ozdravný tábor pro diabetiky, první svého druhu v Evropě. Po druhé světové válce se naplno věnovala oblasti dětské endokrinologie, na kterou se zaměřovala od počátku své kariéry.

Dětská endokrinologie

1946

Po druhé světové válce Jiřina působila jako vedoucí endokrinologické ambulance. V roce 1946 byla habilitována jako první docentka pediatrie u nás, později se jako první žena stala mimořádnou profesorkou dětského lékařství Univerzity Karlovy. Na místě bývalého starobince založila moderní dětskou kliniku Univerzity Karlovy v Praze, kterou také vedla, později tamtéž založila první dorostové oddělení. Byla spoluzakladatelkou a předsedkyní Endokrinologické společnosti Československé lékařské společnosti J. E. Purkyně, členkou londýnské Royal Society of Medicine, expertkou komise pro péči o děti a mládež Světové zdravotnické organizace. Přednášela na univerzitách u nás i v zahraničí, doškolovala postgraduální studenty medicíny endokrinologii a pediatrii a také hojně publikovala. V roce 1992 dostala Pamětní medaili J. E. Purkyně za celoživotní práci.

Ludmila Matiegková

1889 – 1960

Lovosická rodačka Ludmila Matiegková byla česká badatelka, spisovatelka a pedagožka. Otec, soukromý lékař, antropolog a demograf, jehož zájmem byla archeologie i matka, aktivní vlastenka, podporovali Ludmilu na cestě ke vzdělání. Později se přestěhovali do Prahy, kde navštěvovala dívčí gymnázium Minerva. Poté se rozhodla pro Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a studium historie. Při výběru specializace se zaměřila na starověké dějiny Orientu. Brzy objevila obor, který se v té době na české univerzitě nepřednášel, a jemuž se začala intenzivně a úspěšně věnovat.

Egyptologie

1908

Už při studiu na Filozofické fakultě publikovala Ludmila články o egyptských vykopávkách a archeologických objevech. Její disertační práce Názory starých Egypťanů na duši byla publikována v akademickém věstníku. Ve 20. letech podnikla tři studijní expedice do Egypta a na Blízký východ, své zážitky z cest shrnula například v knize V objetí sfingy. Mnoho článků publikovala také Archivu orientálním. V roce 1925 byl zásluhou Františka Lexy a za Ludmiliny aktivní účasti na Univerzitě Karlově otevřen samostatný egyptologický seminář.

Gerty Cori

1896 – 1957

Gerty Theresa Cori, česká lékařka a biochemička, která se rozhodla pro povolání lékařky. Během jediného roku dohnala učivo za 8 let latiny a 5 let fyziky, chemie a matematiky. Lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity dokončila v roce 1920. V roce 1922 se, z důvodu sílícího antisemitismu, rozhodli emigrovat do Spojených států. Zde nejprve působila ve Státním ústavu pro výzkum zhoubných nemocí, později jako profesorka farmakologie a biochemie na Washington University School of Medicine. V roce 1947 dostala jako první žena Nobelovu cenu za medicínu za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů.

Funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů

1947

Gerty se ve svém výzkumu zabývala mj. působením hormonů štítné žlázy, metabolismu tělesných orgánů nebo vlivem RTG záření na živé organismy. Věnovala se metabolismu monosacharidů a polysacharidu glykogenu. Za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při průběhu katalytické přeměny glykogenu získala spolu s manželem v roce 1947 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Gerti byla třetí ženou v historii, která dostala cenu za exaktní vědy a první ženou, která obdržela cenu za medicínu. Od roku 2000 je v Petrské ulici pamětní deska, která kolemjdoucím připomíná tuto významnou pražskou rodačku.

Růžena Vintrová

1929 – 2013

Růžena Vintrová se narodila do chudé dělnické rodiny. Rodinu živila matka, otec byl nezaměstnaný. Dobře a ráda se učila, ale studium na gymnáziu bylo z finančních důvodů nedostupné. Vystudovala měšťanku, krátce chodila na obchodní školu, ve 14 letech byla totálně nasazena do tkalcovny. Po skončení druhé světové války se postavení rodiny zlepšilo, což jí umožnilo absolvovat obchodní akademii. Poté zvažovala studium na univerzitě. Její otec byl proti. Růžena se svého snu nevzdala. Získala stipendium, nastoupila na Vysokou školu hospodářských věd a začala rozvíjet svoji profesní kariéru, v oboru spjatým s jejím studiem.

Ekonomie

1955

Růžena vystudovala ekonomickou statistiku a po vysokoškolských studiích pracovala ve Státním úřadě statistickém v odboru národního hospodářství. Jako expertka se účastnila zahraničních jednání, prosadila zavedení bilancí mezioborových vztahů. Od roku 1968 působila ve vědeckém týmu Ekonomického ústavu, později v Prognostickém ústavu ČSAV. Dlouhodobě se zabývala makroekonomií, vývojem a sbližováním národní ekonomiky s ekonomikami vyspělých zemí Evropské unie a evropskou ekonomickou integrací. Působila jako poradkyně Úřadu vlády, věnovala se také pedagogické činnosti.

Julie Hamáčková

1892 – 1968

Chemička Julie Hamáčková se narodila v Semilech. Studium na soukromé obchodní škole musela přerušit, aby mohla finančně pomáhat matce. Pracovala jako úřednice, ale později se, díky podpoře bratra, mohla do školy vrátit. Nastoupila na pražskou reálku a zapsala se jako mimořádná posluchačka chemie na Českou vysokou školu technickou. Na této vysoké škole pokračovala i po složení maturitní zkoušky, po promoci zde pracovala jako výpomocná asistentka u profesora Schultze. V roce 1926 dostala nabídku řídit nově založenou laboratoř a stala se u nás průkopnicí v jednom vědeckém oboru hydrochemie.

Hydrochemie

1926

Jako první chemička u nás se Julie věnovala průkopnickému výzkumu chemie odpadní vody; k tématu publikovala práci Chemické studie o čištění městských splašků pražských. Byla odbornicí na hloubkovou analýzu vodních vzorků, výsledky její vědecké práce měly vliv na zlepšení kvality vody. Během nacistické okupace působila ve Státním zdravotním ústavu. Věnovala se také pedagogické činnosti na vysokých školách. V roce 1954 byla jako první žena jmenována profesorkou chemie vody, byla proděkankou i děkankou na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

Emanuela Nohejlová-Prátová

1900 – 1995

Historička Emanuela Nohejlová-Prátová pocházela z lékařské rodiny. Povinnou školní docházku absolvovala v rodných Opatovicích, poté nastoupila na nově vzniklé Dívčí reálné gymnázium Boženy Němcové. Po maturitě začala na přání otce studovat medicínu, ale mnohem více jí to táhlo k historii. Sen se jí splnil, když začala lékařství studovat jedna z jejích sester – otec měl následovnici a ona se mohla přihlásit ke studiu vytoužené historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Emanuela je považována za zakladatelku moderní vědecké disciplíny numizmatiky.

Numizmatika

1930

Emanuela je, spolu s Gustavem Skalským, považována za zakladatelku československé moderní vědecké numizmatiky. Od roku 1930 působila v numizmatickém oddělení Národního muzea v Praze. Ve výzkumné činnosti se soustředila zejména na starší období českého mincovnictví, jejím hlavním oborem působnosti bylo zpracování nálezů z tolarového období. Věnovala se publikační činnosti a byla redaktorkou Numismatického sborníku. Přednášela na univerzitách, byla dlouholetou předsedkyní Numismatické komise Československé akademie věd a čestnou členkou Mezinárodní numismatické komise.

Julie Nováková

1909 – 1991

Česká filoložka, literární historička, editorka a překladatelka Julie Nováková, která gymnáziu nastoupila na Filozofickou fakultu UK. Doktorát získala z oborů klasická filologie, bohemistika. Po válce přednášela starověké dějiny a filologii na Palackého univerzitě, v roce 1954 byla jmenována docentkou. Spolupracovala i s Univerzitou Karlovou na antologii z pramenů k dějinám antického Řecka a Říma. Později se začala věnovat intenzivní badatelské činnosti a vědecké práci týkající se jedné významné osobnosti českých dějin, díky čemuž vznikla speciální věda.

Komeniologie

1960

Začátkem 60. let přijala Julie nabídku na redigování latinských spisů v souborném vydání díla J. A. Komenského. Tím započala její vědecká činnost. Od roku 1961 působila v Ústavu pro jazyk český v Sekretariátu redakční rady pro vydávání díla J. A. Komenského. Později přešla do Pedagogického ústavu J. A. Komenského. Zabývala se zejména edicí latinských spisů, zpracováním komeniologických témat a poradenskou a publikační činností v oblasti komeniologie. Rozborem jazykové a obsahové části určila autorství několika Komenského děl. Své badatelské úsilí shrnula v knize Čtvrt století nad Komenským.

Hrát hru